Celé lidstvo je ponořeno do tmy, násilí, beznaděje. Ale touha po východisku, touha po světle nás neustále táhne k hledání toho, co nám v srdci chybí. Pokoj, jistota, radost, láska ... Hledáme, kde se dá. Hledáme i tam, kde se nedá nic nalézt. Ale řešení je jen jedno.
Chceme vést přátele k záchraně pro věčnost. Snažíme se jim vysvětlit existenci a charakter Stvořitele ze všech možných úhlů. Říkáme jim své zkušenosti. Reagujeme na jejich argumenty. Někdy ale zapomeneme na to nejdůležitější.
Jan Křtitel dostal od Boha slovo, že jeho úkol je připravit cestu pro Zachránce světa - Ježíše Krista. Vyzýval lid k oddělení se od hříchu, a na znamení očištění jej křtil. Přišel k němu i sám Ježíš. Jan ho pokřtít nechtěl, ale nakonec svolil. Po Ježíšově křtu se náhle rozevřela nebesa, na Ježíše sestoupil Duch svatý v podobě holubice...
Když Ježíš přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:
Bůh v minulosti posílal různé služebníky a proroky se svým Slovem a neposlušnost jejich poselství přinášela lidem soud. Poslušnost pak záchranu a požehnání. Nakonec Otec k předání Slova posílá přímo svého Syna.
První výrok, který Bůh do tmy pronesl, zněl: "Buď světlo". To je počátek stvoření viditelného světa. Bůh začíná tvořit skrze svého Syna - Ježíše Krista.
Jediným reálným měřítkem je osoba Ježíše Krista, také dílo, které Ježíš vykonal. Jen je veliká škoda, že se o samotné osobě Krista málo hovoří. Spíš mluvíme o tom, co dává (dary, stará se o nás, miluje nás, ochraňuje nás, raduje se z nás...nás...nás), a najednou je to celé zase jen o nás?!
