Normální a přesto unikátní a slavné

Jedinou odpovědí na každou potřebu člověka je jeho Syn, Ježíš Kristus.

Apoštol Pavel nám v ep. Gal. 2:20 dává definici křesťanského života: »již ne já, ale Kristus.« To není hlásání něčeho zvláštního či neobvyklého, nějaká vysoká úroveň křesťanství. Podává tu, jak vidíme Boží normu pro křesťana, kterou můžeme shrnout do slov: »živ jsem pak již ne já, ale živ je ve mně Kristus.«

Bůh jasně ukazuje ve svém Slově, že jedinou odpovědí na každou potřebu člověka je jeho Syn, Ježíš Kristus. Jedná s námi tak, že nás odstraní z cesty a na naše místo staví Krista. Syn Boží zemřel místo nás, aby nám získal odpuštění. Žije místo nás, abychom dosáhli osvobození. Tak můžeme mluvit o dvojím zastoupení: o zastoupení nás na kříži, jež nám zajistilo odpuštění a o zastoupení v nás, které nám zajišťuje vítězství. Velmi nám pomůže a uchrání nás od mnohého zmatku, když máme neustále před očima tu skutečnost, že Bůh zodpoví všechny naše dotazy jediným způsobem tak, že nám ukáže jasněji svého Syna.

Zemřel jsem na Golgotě

Jeho zástupná smrt i zmrtvýchvstání. Když Pán Ježíš umřel na kříži, prolil svou krev a obětoval tak svůj nevinný život za náš hřích, protože to vyžadovala Boží spravedlnost a svatost. Toto učinit bylo jedině právo Božího Syna. Nikdo z lidí se nemohl na tomto díle podílet. Písmo nikde nepraví, že jsme prolili svou krev s Kristem. Ve svém smírčím díle před Bohem byl zcela sám, nikdo na tom neměl podíl. Pán Ježíš nezemřel jen proto, aby prolil svou krev. Umřel proto, abychom i my mohli umřít. Umřel jako náš zástupce. Do své smrti zahrnul tebe i mne. »Poněvadž jeden za všechny umřel, tedy všichni zemřeli« (2. Kor. 5:15).

Bůh nás vložil do Krista

»Skrze Něho jste v Kristu Ježíši.« Pán Bůh sám nás vložil do Krista a jedná-li Bůh s Kristem, jedná tím i s veškerým lidstvem. Naše určení závisí i na Jeho určení. Co podstoupil On, to jsme podstoupili i my, neboť »být v Kristu« znamená být ztotožněn s Ním, jak v Jeho smrti, tak i v Jeho vzkříšení. On byl ukřižován - a co je s námi? Musíme prosit Boha, aby ukřižoval i nás? Nikoli! Když Kristus byl ukřižován, byli jsme ukřižováni i my, a poněvadž ukřižování patří minulosti, nemůže naše teprve nastat.

Hříchy jsou důsledkem hříchu

Dvojí problém: Hřích a hříchy. Vezměme si za základní bod našeho studia pravého křesťanova života slavnou ukázku, kterou nalézáme v prvních osmi kapitolách ep. Řím., a přiblížíme se tak našemu předmětu z hlediska praxe a zkušenosti. Předně nám pomůže, rozdělíme-li si tuto část na dvě poloviny a povšimneme-li si výrazných rozdílů v hlavní myšlence těchto dvou částí.

Prvních osm kapitol ep. Řím. tvoří samostatný celek, čtyři a půl kapitoly, tj. od 1 do 5:11 tvoří první část tohoto celku, a tři a půl kapitoly, 5:12 do 8:39 druhou část. Při pozorném čtení zjistíme, že hlavní předmět obou částí je týž. Tak např. v prvním oddílu nacházíme zdůrazňování množného čísla »hřích«. Avšak v druhém oddílu se to mění, slovo hříchy je tam snad jedenkrát, kdežto slovo »hřích« se užívá stále v jednotném čísle a je to hlavní předmět, o němž se tu pojednává. Proč je tomu tak?